PATŘÍTE K LIDEM, KTERÝM NENÍ LHOSTEJNÝ JEJICH ŽIVOT A RÁDI BYSTE NA SOBĚ PRACOVALI?
UČÍTE SE RÁDI NOVÝM VĚCEM A MÁTE ZÁJEM O ZLEPŠENÍ VAŠEHO ŽIVOTA?
PAK JSTE TADY SPRÁVNĚ.
SPOLEČNĚ SE MNOU SE BUDETE ROZVÍJET, PRACOVAT NA SPLNĚNÍ SVÝCH SNŮ, DOZVÍTE SE SPOUSTU ZAJÍMAVÝCH INFORMACÍ A NAUČÍTE SE NOVÝM VĚCEM, KTERÉ VÁM USNADNÍ ŽIVOT.
ALE NIC NENÍ JEN TAK. V PRVNÍ ŘADĚ MUSÍTE CHTÍT VE SVÉM ŽIVOTĚ NĚCO ZMĚNIT.
PŘEJI VÁM HODNĚ VYTRVALOSTI, TRPĚLIVOSTI A ODVAHY NA CESTĚ ZA SVÝMI SNY.

SHABANA

SHABANA

Shabana a řetězový TAG

8. srpna 2014 v 18:09 | Shabana
Ahoj, všichni,
tak jsem byla nominovaná na řetězový TAG a jelikož mě nominovala právě JORIKA, osůbka mně velmi sympatická, nemůžu jinak než odpovědět na její moc hezké otázky. Tak se o mě aspoň něco dalšího dozvíte.

JAKÉ STÁTY JSI UŽ NAVŠTÍVILA A KTERÉ CHCEŠ V BUDOUCNU NAVŠTÍVIT?

Já sice nejsem zrovna cestovatelka, ale již jsem se někam podívala. Slovensko vlastně ani za cizí stát nepovažuji, jelikož je to můj druhý domov. Taťka je původem Slovák a tak tam mám velmi početnou rodinu. Dále jsem byla ve Vídni, ale to znám bohužel jen z vyprávění, protože jsem byla moc malá na to, abych si to pamatovala. Na základní škole jsme jeli do Polska. Konkrétně do solných dolů (Wieliczka) a na velmi smutnou, ale zajímavou exkurzi do koncentračního tábora v Osvětimi.
A na konci prvního ročníku střední školy jsem se nechala přesvědčit, abych jela v rámci výuky angličtiny na poznávací zájezd do Londýna, kde jsme byli zhruba týden a spali jsme ubytováni v různých rodinách. I když je moje angličtina dosud velmi bídná, bylo to tam super. Tak mě napadá, že bych o tom mohla napsat více v nějakém jiném článku.
Nikde jinde jsem dosud nebyla, ale ráda bych omrkla Francii, kde jsem vlastně byla v Calais, odkud jsme jeli trajektem do anglického Doveru, když jsme cestovali do Londýna. Ale moc ráda bych se ocitla v Paříži a taky ve Versailles, které mě zajímají už tolik let. A od roku 2008 toužím po výletě do Indie, i když se toho i trochu bojím. Každé cestování s sebou nese určité riziko a zvláště do Indie a jí podobných zemí.

JSI ŠŤASTNÁ?

Jelikož se zabývám osobním rozvojem, vím, že člověk by měl být šťastný nikoliv až bude úspěšný, bohatý atd., ale vlastně pořád. Vždyť přece je v životě spousta věcí, které člověku dělají radost. Proč se pořád jenom trápit problémy? Ty tu byly, jsou a budou, tak proč pořád odsunovat do pozadí pocit být šťastný?
Vždycky je z čeho se radovat. Můžeme dýchat, jsme obklopeni svojí rodinou, jsme zdraví. Možná namítnete, že to tak není vždycky. To je samozřejmě pravda, ale vězte, že vždycky jsou na tom jiní lidi ještě hůře.
Já osobně se snažím být šťastná. Proč si ničit život neustálými trápeními, pochybnostmi a problémy? Vždycky se najde nějaké řešení. A překonané problémy mě zase posunou v životě o kousek dopředu. Buďte šťastní každý den, nečekejte na to, až bude líp. Potom si život vůbec neužijete.

KDYBYS MĚLA TU MOC NĚCO NA ZEMI ZMĚNIT, CO BY TO BYLO?

Já bych byla moc ráda, kdybych dokázala přimět všechny lidi na světě, aby začali jinak myslet. Aby pořád nenadávali na osud a začali přemýšlet sami nad sebou, co by mohli změnit. Když člověk začne sám od sebe, hned je všechno na světě hezčí. A teď si vezměte, kdyby to tak dělali úplně všichni. Nebyly by hádky, pomluvy, vraždy, války ani chudoba a podobné věci. Když my lidé se sebou necháme pořád manipulovat a necháme se odírat. Ale sami pro sebe nic neuděláme. Ostatní nás změnit nedokážou. To musíme udělat my sami. Možná vám to přijde hodně naivní, ale zkuste se nad tím chvíli zamyslet. Zkuste si zapamatovat tohle: Nezabývejte se minulostí, jelikož ji nemůžete změnit a ani budoucností, jelikož ta ještě nepřišla. Žijte teď a tady, protože jedině v přítomnosti formujete svoji budoucnost.

Otázky se mi moc líbily a snad jsem na ně aspoň trochu srozumitelně odpověděla. Já bych chtěla nominovat RONNIE SPARKS. Snad nebude proti.

A tady jsou otázky:

1. Jaký je tvůj největší koníček?
2. Co nejradši jíš?
3. Co bys na sobě chtěla změnit?

Mějte se krásně.

Shabana

http://www.kurzyproradost.cz/?a_box=5dcf74vk

Shabanina malá osobní vítězství i prohry

7. srpna 2014 v 12:09 | Shabana
Milí přátelé,
jak můžete vědět z článku NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT, budu se nyní věnovat menšímu zamyšlení nad mými dosavadními úspěchy i neúspěchy. Každému z nás se v životě občas nedaří, ale to je proto, že na nás v budoucnu čeká něco lepšího. Proto se člověk nesmí hned vzdát. Vždyť přece po každém dešti opět vysvitne slunce. Nikdo nemá pořád smůlu nebo pořád štěstí. Takto to na světě nefunguje, i když si to hodně lidí myslí. Když není smůla, nemůže být ani štěstí a i kdyby bylo, nevážili bychom si ho tolik, jelikož bychom nikdy nepoznali smůlu a nedostatek.
Já jsem si dlouho myslela, že mám jen samé problémy a nic se mi nedaří. Měla jsem za to, že mi prostě není souzeno něco dokázat. A to mě ubíjelo a přestala jsem věřit, že by se to mohlo někdy změnit. Po základní škole jsem netušila, kam se vrtnout, jelikož mi nikdy nešly předměty jako matematika, fyzika a chemie. Gympl tedy pro mě absolutně nepřicházel v úvahu. Tak jsem šla skoro bez rozmyslu na zdravotnickou školu. Chtěla jsem mít maturitu a ne jen výuční list. Na střední nebylo až tolik mých neoblíbených předmětů, tak se to dalo. Po teoretické stránce mě odborné předměty velmi zajímaly. A měla jsem z nich i docela hezké známky. Tedy až na matiku, fyziku a chemii. :-) I když kromě matiky jsem si z těch dalších dvou předmětů dokázala vybojovat i dvojku. Pak ale přišla praxe v nemocnici a já zjistila, že tohle prostě není pro mě. Nebyla jsem zrovna moc šikovná na některé zdravotnické výkony a to mi sráželo sebevědomí. Proč to ostatní spolužačky ( v naší třídě jsme byly samé holky) zvládaly mnohem líp než já? Hrozně mě to mrzelo, ale cítila jsem, že to prostě lepší nebude. Tak mi nezbylo než zatnout zuby a udělat maturitu, abych pak mohla na vysokou na nějaký obor, co by mě opravdu bavil. A tak jsem se dostala až na Karlovu univerzitu na Informační studia a knihovnictví. A jsem tam spokojená, i když nikde to není snadné a zvlášť na vysoké škole.
Jak už jsem se zmínila dříve, odjakživa jsem ráda ponocovala, což mi ale dohromady bylo spíš na škodu než k užitku. Vstávala jsem pozdě, byla jsem unavená, nic jsem přes den nestíhala a navíc jsem četla, že dlouhodobé ponocování poškozuje mozek, jelikož ten nemá možnost regenerace. Nejkvalitnější spánek je do půlnoci. A kdo chodí spávat denně
v noci, nemá šanci si pořádně odpočinout. Od konce června pracuji na brzkém vstávání. Každý den vstávám o půl sedmé a každý týden to posunu o dvě minuty dozadu. Nyní jsem na 6:24. Možná to trochu přeháním, ale mě to tak vyhovuje.
A moje věčná lenost taky dostává zabrat. Každý den se snažím udělat spoustu práce dopoledne, dělám ji většinou s chutí a ne s odporem, jako ještě nedávno. A motivují mě v tom všechny možné články o osobním rozvoji, které pravidelně čtu. Osobně si myslím, že jsem za tyto prázdniny udělala velký kus práce. Navíc jsem se pevně rozhodla denně věnovat cizím jazykům a dodržuji to již od 10. května, což je vlastně den narozenin mojí mamky. Takže mě to tak nějak nakopnulo.
Samozřejmě by se toho dalo napsat ještě hodně, ale na to si počkejte zase v některém dalším článku.

A jak jste na tom Vy s vašimi úspěchy a prohrami? Podělte se o ně se mnou v komentářích.

Mějte se moc krásně a užijte si sluníčko.

Shabana

http://www.kurzyproradost.cz/?a_box=5dcf74vk

Quiero ser perseverante

5. července 2014 v 15:49 | Shabana
Zdravím všechny čtenáře,
nešpanělštináři si nejspíše lámou hlavu nad názvem dnešního článku. Ale dlouho nemusí. Ráda bych se nyní zaměřila na vytrvalost v činnostech, které musíme denně dělat a taky u věcí, které nás baví a u nichž nám nedělá problém strávit třeba i hodiny. Jak je tomu u mě? Abych se přiznala, od přírody jsem člověk lenivý a pohodlný. Ale už mi to začínalo lézt silně krkem a tak jsem si řekla, že se to musí co nejrychleji změnit, jinak že je to cesta do pekel. Jak už jsem se dřive zmiňovala, velmi ráda ponocuji a ještě nedávno jsem byla schopná ve volných dnech vstát i o půl druhé odpoledne. Pak jsem ale měla výčitky svědomí a navíc jsem nestihla nic pořádného udělat. Jak je to skvělé, že již celý týden, od minulé soboty, vstávám v půl sedmé a dokonce s radostí. Už se totiž těším na všechno to, co mě ten den čeká a co se nového dozvím nebo naučím.
Jak se mi nikdy nechtělo učit to, co jsem musela umět na test či zkoušku ve škole, nyní se z toho učím dělat zábavu. A ono to vážně funguje. Kdyby ne, doteď bych tvrdila, že se cizí jazyky v životě nemůžu naučit, jelikož jsem na ně tupá. Od 10. května jsem se zaměřila na budování slovní zásoby ze španělštiny a angličtiny. Věnuji se tomu každý den a dělám to s chutí a ne s odporem jako dřív. Takový pokrok jsem nečekala. A co víc, jsem schopná vydržet i u domácích prací několik hodin a pak jsem na sebe hrdá, že jsem to všechno zvládla a nepřišla při tom o dobrou náladu. Ještě nedávno byste mě museli do některých činností silně nutit. Když si vezmu do uší sluchátka a pustím svou oblíbenou hudbu, můžu dělat cokoliv a vydržím u toho dlouho. Prostě jsem si řekla, že chci být užitečným člověkem a ne líným povalečem, který je k ničemu. A věta, kterou si vždycky řeknu, když se přistihnu, že se mi něco nechce, zní stejně jako ta v názvu článku. A co to tedy vlastně znamená? "Chci být vytrvalá." A to ve všem, co dělám a na co sáhnu.
A jak je to u Vás? Jste pracanti, kteří se nezaleknou žádné práce nebo pořád hledáte výmluvy, proč něco neudělat? Podělte se o to se mnou v komentářích, budu jenom ráda.

A kdo není líný a měl by zájem o získání nových vědomostí, tomu vřele doporučuji KURZY PRO RADOST. Nejrychleji se na ně dostanete kliknutím na banner nad článkem.

Přeji Vám, ať na sobě zapracujete a získáte vytrvalost ve všem, co děláte.

Pokud se Vám článek líbil, klikněte na To se mi líbí a sdílejte jej se svými přáteli.

Shabana

Shabana a osobní rozvoj

4. července 2014 v 9:39 | Shabana
Zdravím všechny čtenáře,
jak jste se vyspali? Do růžova nebo jste vstávali s myšlenkou, to zas bude děsný den?
Jak jsem psala včera, vstávání v půl sedmé ráno mi začíná připadat úplně super, protože stihnu spoustu věcí, které musím udělat a taky to, čemu se věnovat CHCI. Již delší dobu objevuji tajemství osobního rozvoje. Přečetla jsem spousty článků, e-booků, viděla hodně videí a z každého z nich jsem si pro sebe něco odnesla. Dřív jsem si myslela, že není možné, abych se ze "sovy" stala "skřivánkem", který již velmi brzy ráno prozpěvuje na všechny strany. Kdo z Vás má problémy s ponocováním, vězte, že se z toho lze dostat. Jen musíte CHTÍT a taky vědět, jak na to.
Kromě představování Kurzů pro radost tedy občas nějaký článek zaměřím na osobní rozvoj. Podělím se s Vámi o své poznatky a taky zkušenosti. Třeba to někomu z Vás pomůže.
A pokud se chcete naučit něco nového, NAVŠTIVTE KURZY PRO RADOST.

Těším se na Vás zase příště. Popřemýšlejte o tom, co byste na sobě chtěli změnit k lepšímu. Třeba je tu někdo, kdo má stejné problémy s ponocováním, jako já. Podělte se o tom se mnou.

Pokud se Vám článek líbil, klikněte na To se mi líbí a sdílejte jej se svými přáteli.

Shabana

Shabana se představuje

2. července 2014 v 10:19 | Shabana
Dobrý den,
velmi mně těší, že se opět můžu věnovat psaní blogu. Tato práce mně vždy bavila a tak jsem se rozhodla věnovat svůj čas tomu, abych Vám představila Kurzy pro radost. O nich ale až v příštím článku. Nyní něco o mě. Je mi 26 let a jsem studentka filozofické fakulty Univerzity Karlovy, studuji obor Informační studia a knihovnictví. Vždycky mě fascinovaly knihy a knihovny, tak jsem se rozhodla, že tento obor vystuduji a budu se mu v budoucnu věnovat. To ale neznamená, že kromě knih nemám jiné zájmy. Velmi se zajímám o indické jazyky, především o hindštinu, o níž jsem zde kdysi psala blog. A pro ty z Vás, co mé nadšení sdílejí, mám skvělou zprávu. Připravuji nový blog právě o indických jazycích. Jen bude příprava ještě nějakou dobu trvat.
Dále mám moc ráda dějiny a to hlavně ty naše, dále dějiny Francie a posledních několik let se zabývám historií a kulturou Indie.
Bez hudby nedám ani ránu. Poslouchám písničky v několika jazycích. Preferuji zejména písničky
v hindštině a španělštině. Ve škole navštěvuji kurz španělštiny a hindštině se jako samouk věnuji již od roku 2008. Sice to jde pomaleji, ale nějaké pokroky jsem zaznamenala. Především ve čtení písma Dévanágarí, které Vám představím v již zmiňovaném blogu o indických jazycích.
A proč právě přezdívka Shabana? Je to jméno mé oblíbené indické herečky.

Těším se na Vás v příštím článku, kde již zaměřím pozornost na Kurzy pro radost.
Pokud se Vám článek líbil, klikněte na tlačítko To se mi líbí a sdílejte jej se svými přáteli.

Shabana
 
 

Reklama
2ban-234x60.gif